Souběh výkonu funkce jednatele a ředitele – opět „průlomové rozhodnutí“

21.02.2011

„Průlom: Až statisíce lidí přišly o nárok na nemocenskou i o roky pro důchod“ – takový byl titulek zprávy Hospodářských novin zveřejněné 10. 2. 2011. Koho by takové sdělení nezaujalo nebo nevylekalo, zvláště když je v tomto příspěvku nastíněn katastrofický scénář plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) z prosince 2010 (jednalo se o rozhodnutí spis. zn. 3 Ads 119/2010 – 58).

Autor příspěvku nás seznamuje s tím, že uvedený soud potvrdil, že statutární zástupci společností, jednatelé nebo členové představenstev, nesmějí být v těchto společnostech zaměstnáváni ve vedoucích funkcích, například jako ředitelé. Jejich pracovní smlouvy mají být neplatné, tudíž tyto osoby nejsou nemocensky a ani důchodově pojištěny, nemají nárok na nemocenské dávky apod. Důvod této katastrofy spočívá v tom, že náplň práce ředitele se neliší od výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena. A je tomu skutečně tak?

Podíváme-li se do historie, otázka souběhu uvedených funkcí je soudy řešena takřka deset let. A vždy se stejnými závěry: ano, funkce statutárního orgánu nebo jeho člena nemůže být v pracovní smlouvě sjednána jako druh práce, neboť se jedná o obchodně-právní vztah podléhající režimu obchodního zákoníku. A pokud se jedná o ředitele, žádný právní předpis nebrání tomu, aby nemohl mít s danou společností sjednán pracovněprávní vztah, nejspíše pracovní poměr. Až potud zřejmě shoda i s autorem článku. Rovněž v citovaném rozhodnutí NSS se uvádí, že „právní předpisy ani povaha společnosti s ručením nicméně nebrání tomu, aby jiné činnosti (odlišné od funkce jednatele) vykonávaly fyzické osoby pro obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů“.

Stěžovatel měl v předmětném soudním řízení smůlu, že se mu nepodařilo prokázat, že jako ředitel společnosti s ručením omezeným konal i jiné činnosti než ty, které konal jako jednatel a které spadají do pojmu „obchodního vedení společnosti“. Neprokázal = nebyl zaměstnanec, nemá nárok na nemocenské (a také se mu takto odpracovaná doba nebude započítat pro účely důchodového pojištění). Škoda, že si soudy, které v dané věci rozhodovaly, nevšimly i jiného ustanovení zákona o nemocenském pojištění, které přiznává účast na nemocenském pojištění i těm fyzickým osobám, které konají pro zaměstnavatele práci v právním vztahu majícím obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť pro jeho vznik nebyly splněny zákonné podmínky (jednalo se o zákon č. 54/1956 Sb., který byl s účinností od 1. 1. 2009 nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb.).  Pokud by se tak stalo, horečně by se v tyto dny nemusely antidatovat pracovní náplně a zpětně přejmenovávat funkce.

komentáře (0)

Další články autora: