Hrouzková Věra

Další sčítání lidu je na obzoru

JUDr. Věra Hrouzková — Mon, 14 Mar 2011 09:07:11 +0000

Jak známo, tím pravým okamžikem bude půlnoc z 25. na 26. března 2011. Řada lidí je toho názoru, že sčítání lidu, bytů a domů je pozůstatek z doby, kdy kralovala Státní plánovací komise. Tento názor zcela neodpovídá skutečnosti, neboť jak jsem se dočetla, nejstarší sčítání lidu bylo provedeno Babyloňany v r. 3800 př. n. l. a pokud jde o Rakousko – Uhersko, první „moderní“ sčítání lidu proběhlo v roce 1869.
Nechci polemizovat o tom, zda stát má či může za peníze daňových poplatníků zjišťovat vybrané údaje a kdo vlastně shromážděné údaje potřebuje a jak jich využije ke spokojenosti nás všech. Pravdou je, že jsme v předstihu byli informováni, že se tentokrát nebudeme zpovídat ze svých majetkových poměrů, kolik máme aut, televizorů, praček apod., ale v tomto směru pouze odpovíme na otázku, zda máme osobní počítač a připojení na internet. Novinkou je i možnost vyplnit příslušný formulář on-line. Co zůstává při starém, je takřka permanentní debata na téma zásahu do soukromí a narušení ochrany osobních údajů.
Nechá se říci, že právní úprava ochrany osobních údajů je poměrně přísná a že mnoho výjimek, které by umožňovaly prolomení zákonných pravidel této ochrany, neobsahuje. Statistické účely však jednou z těchto výjimek jsou.
Ponechám-li stranou povahu jednotlivých zjišťovaných údajů, ať povinných či dobrovolných, zužuji posuzovanou problematiku na identifikaci zúčastněných osob, tj. fyzické osoby podléhající sčítání či fyzické osoby, která je nositelem dalších zákonných povinností vztahujících se k prováděnému sčítání na straně jedné a sčítacího komise na straně druhé. Zákon stanoví, že obě strany – příjemce sčítacích formulářů i sčítací komisař – jsou povinny si prokázat svoji totožnost, sčítací komisař se navíc musí prokázat průkazem.
Také patřím k těm, kterým vadí, že se při vstupu do kdejaké instituce musíme prokazovat občanským průkazem. V bankách je běžnou, takřka neotřesitelnou praxí pořizování jeho fotokopie, aniž by se úředník obtěžoval s dotazem, zda k tomuto postupu udělujeme souhlas. Vrátím-li se ke sčítacímu komisaři, můžeme věřit, že zafunguje jeho mlčenlivost a pokud tomu tak nebude, bude vůči němu uplatněna sankce, jak ji ostatně zákonná úprava předpokládá. Ale co když nepomlčím o osobních údajích, které se dozvím z jeho občanského průkazu? Jestli se nemýlím, zákonodárce na tuto situaci nepamatoval a tak je neblahá praxe s občanskými průkazy opět rozšířena.

Lékaři zůstali, co nám po nich zůstalo

JUDr. Věra Hrouzková — Thu, 24 Feb 2011 11:36:44 +0000

Krize zdravotnictví, alespoň ta dočasná, byla zažehnána. Byť požadavky lékařů byly redukovány na jediný bod, a to zvýšení tarifů, jejich navýšením byla možná na čas nastolena spokojenost na obou stranách.
V minulých dnech a týdnech bylo prakticky nemožné vyhnout se toku informací, které byly na dané téma doslova chrleny většinou hromadných sdělovacích prostředků. Interpretace zákonné úpravy výpovědi z pracovního poměru a dalších pracovněprávních institutů, jak nám byla předkládána, ve mně vzbudila pochybnost o správnosti a věrohodnosti toho, čím se léta zabývám a co předávám jiným. Nikdy jsem neslyšela o „hromadné výpovědi“, o „stahování výpovědi“ a dalších podivuhodných záležitostech. Měla jsem za to, že zákoník je jeden a že platí pro všechny. Zřejmě jsem žila dlouhá léta v omylu.
Neznám hromadnou výpověď, ale možná je to dobrý nápad pro naše zákonodárce, jak zákonnou dikci inovovat. Zjednodušela by se administrativa, zaměstnanci by se mohli podepsat na jednom dokumentu, proč ne. Obecně se inovacím nebráním, ale každé novum musí mít své meze. Z tohoto důvodu se nemohu ztotožnit například s tím, aby zaměstnavatel doručoval výpověď formou sms, jak kdosi navrhuje a někteří zaměstnavatelé dokonce tvrdí, že tak běžně činí.
Těžko se odpovídá na otázku, jak má zaměstnavatel postupovat v případě, stáhne-li zaměstnanec výpověď, která již byla doručena. Nějak se z těch sdělení vytratilo, že druhý účastník musí s odvoláním výpovědi souhlasit. Vrcholem je pak propojení obou novotvarů, a to „hromadné stažení výpovědí“, které se také mělo odehrát, přinejmenším v Praze.
Krize zdravotnictví tak obohatila nekonečný seriál omylů týkajících se zaměstnávání fyzických osob, na kterém léta pracuji. Hromadné stažení výpovědí se možná stane větším favoritem než sdělení, že si zaměstnanec bere dovolenou nebo že zaměstnanec dostal okamžitou výpověď. Jenom na výuce pracovního práva se budu muset na tyto omyly zaměřit více, než jsem předpokládala.

Souběh výkonu funkce jednatele a ředitele – opět „průlomové rozhodnutí“

JUDr. Věra Hrouzková — Mon, 21 Feb 2011 11:21:31 +0000

„Průlom: Až statisíce lidí přišly o nárok na nemocenskou i o roky pro důchod“ – takový byl titulek zprávy Hospodářských novin zveřejněné 10. 2. 2011. Koho by takové sdělení nezaujalo nebo nevylekalo, zvláště když je v tomto příspěvku nastíněn katastrofický scénář plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) z prosince 2010 (jednalo se o rozhodnutí spis. zn. 3 Ads 119/2010 – 58).

Autor příspěvku nás seznamuje s tím, že uvedený soud potvrdil, že statutární zástupci společností, jednatelé nebo členové představenstev, nesmějí být v těchto společnostech zaměstnáváni ve vedoucích funkcích, například jako ředitelé. Jejich pracovní smlouvy mají být neplatné, tudíž tyto osoby nejsou nemocensky a ani důchodově pojištěny, nemají nárok na nemocenské dávky apod. Důvod této katastrofy spočívá v tom, že náplň práce ředitele se neliší od výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena. A je tomu skutečně tak?

Podíváme-li se do historie, otázka souběhu uvedených funkcí je soudy řešena takřka deset let. A vždy se stejnými závěry: ano, funkce statutárního orgánu nebo jeho člena nemůže být v pracovní smlouvě sjednána jako druh práce, neboť se jedná o obchodně-právní vztah podléhající režimu obchodního zákoníku. A pokud se jedná o ředitele, žádný právní předpis nebrání tomu, aby nemohl mít s danou společností sjednán pracovněprávní vztah, nejspíše pracovní poměr. Až potud zřejmě shoda i s autorem článku. Rovněž v citovaném rozhodnutí NSS se uvádí, že „právní předpisy ani povaha společnosti s ručením nicméně nebrání tomu, aby jiné činnosti (odlišné od funkce jednatele) vykonávaly fyzické osoby pro obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů“.

Stěžovatel měl v předmětném soudním řízení smůlu, že se mu nepodařilo prokázat, že jako ředitel společnosti s ručením omezeným konal i jiné činnosti než ty, které konal jako jednatel a které spadají do pojmu „obchodního vedení společnosti“. Neprokázal = nebyl zaměstnanec, nemá nárok na nemocenské (a také se mu takto odpracovaná doba nebude započítat pro účely důchodového pojištění). Škoda, že si soudy, které v dané věci rozhodovaly, nevšimly i jiného ustanovení zákona o nemocenském pojištění, které přiznává účast na nemocenském pojištění i těm fyzickým osobám, které konají pro zaměstnavatele práci v právním vztahu majícím obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť pro jeho vznik nebyly splněny zákonné podmínky (jednalo se o zákon č. 54/1956 Sb., který byl s účinností od 1. 1. 2009 nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb.). Pokud by se tak stalo, horečně by se v tyto dny nemusely antidatovat pracovní náplně a zpětně přejmenovávat funkce.